Za vínem a lanýži

Některá vína se nehodí jen k určitým jídlům, ale také ke specifickému počasí. Chuchvalce mlhy, podzimní déšť a vítr sami vedou ruku, aby sáhla po lahvi červeného vína s výrazným tělem a tříslovinou. Naše výprava milovníků vína se za takovým vínem vydala do italské provincie Piemont.

V sobotu ráno jsme vyrazili přes Rakousko do Jižního Tyrolska. Večer jsme přijeli do malé vesničky Ora Aurer u Bolzana. Podlouhlé údolí schované mezi horami je díky dobré půdě a teplým větrům velmi úrodné. Tady jsme však pouze složili na noc hlavu a ráno pokračovali dál.

 

 

Nejslavnější červená vína Piemontu jsou obě z odrůdy Nebbiolo. Jedním je Barolo a druhým Barbaresco. Naše cesta nás nejprve dovedla do vesnice Barolo. Přijeli jsme právě v období lanýžových trhů. Kromě bílých i černých lanýžů si na trhu můžete koupit vše, co k místnímu regionu patří. Tradiční pasta, která se v tomto období servíruje s máslem a strouhanými lanýži, samozřejmě ty nejlepší lahve Barola, sýry, pesta nebo nakládané houby. Nakoupili jsme si lanýže, ubytovali se v hotelu s názvem jak jinak než Barolo.

Byl čas vyrazit na večeři do vesnice Albaretto della Torre. Místní vyhlášená restaurace Circolo della Torre na první pohled z venku ani zevnitř nijak nezaujala. Byla poměrně malá, jen pár stolků a ani menu, ze kterého byste vybírali, tady neměli. Vše tu probíhalo pod vedením babičky a dědy, kteří si organizovali pár pomocníků. Nikdo se nás neptal, co si dáme. Obsluha začala chodit s jednotlivými chody a na talíř jsme dostali z jejich podnosů vše, co nás lákalo. Od místního typického předkrmu vitello tonnato, přes obalované cukety a spousty druhů pasty jsme se projedli k ragú, králíkovi i kuřecímu. Během této 6 hodinové hostiny se nám na talířích vystřídalo 14 různých chodů, ochutnali jsme několik lahví vína, místní grapu i kávu.

 

 

Ráno se uličkami povalovala mlha a chodníky zkrápěl déšť. Kopce kolem byly pokryté tratěmi vinic a kde nerostlo víno, tam byly pomeranče a granátová jablka. Oblast, kde se vyrábí Barolo je položená výše než oblast Barbaresca. Trochu chladnější podnebí určuje jiné podmínky pro zpracování Barola. Musí zrát 3 roky, z toho 18 měsíců v dubových sudech, než se dostane do vaší sklenky. Barbaresco, pro jehož výrobu hrozny dozrávají a kvasí dříve, vyžaduje i kratší maceraci a zrání. Víno tak můžete ochutnat už o rok dříve než Barolo.

 

 

 

Naší další zastávkou bylo vinařství Cascina Morassino di Bianco Roberto. Jeho Barbaresca jsou celosvětově považována za ta nejlepší, jaká můžete ochutnat. Robert nás přivítal a usadil k dřevěnému stolu. Měl prošedivělé vlasy a na tváři vějíře vrásek od smíchu. Velké okno nabízelo rozhled do jeho vinic. Postupně jsme ochutnali 8 vzorků vín. O víně, o okolí i o místních lidech mluvil s pokorou a láskou. Hřejivý pocit člověk měl nejen z jeho výborných vín, ale i ze skromnosti a přátelskosti, která z něj vyzařovala. Nakonec přinesl 20letou archivní láhev, která byla nejlepší tečkou za naší návštěvou, jakou si přát.

 

 

Ve vesnici Barbaresco mají ojedinělou enotéku, kterou jsme navštívili i my. Najdete ji ve kostele, který dříve patřil bratrstvu svatého Donáta. Kostel je stále vysvěcený, protože víno je pro místní kraj tak posvátným, že patří i do kostela. Víno tady můžete ochutnat, lépe poznat i si vybrat nějakou tu lahev domů.

 

 

Přesunuli jsme se do vinařství Ettore Germano. Oproti Robertovu je toto vinařství mnohem větší. I přístup je jiný, méně z něj sálá rodinná atmosféra, za to jsme mohli vidět nejmodernější technologie pro výrobu vína. Další degustace vín už opravdu lezla do hlavy a nohy nám těžkly. Byl čas vyrazit na jídlo. Zamířili jsme do další malebné vesničky La Morra.  Přivítala nás stylová restaurace. První, čeho si člověk všiml, byly přeplněné vitríny s uzeninami a sýry a velký naleštěný nářezák. Číšník nám ke stolu přinesl tabuli s menu, ze které jsme si vybrali a zase ji odnesl k dalšímu stolu. Nabídky na stole tady očividně překáží hodování. Začali jsme těstovinami s máslem, na které jsme si strouhali své lanýže a pak už každý podle chuti. Spousta vína, a ještě více jídla nás začala pomalu uspávat, a tak jsme se po další hostině vydali do hotelu, nechat si zdát ovíněné sny.

 

 

Ráno už nepatřilo červeným vínům a místním vinicím, ale cestě domů. Nazpět jsme jeli přes Švýcarské Alpy. Horský podzim nám nedal a museli jsme si udělat alespoň pár zastávek. Stále zelená tráva, vybarvené stromy a po dešti se zvedající opary vytvářely až mystickou atmosféru. Atmosféru, co vábí ke krbu a sklence Barola.