Do hor a zase zpět

Pracujeme na projektech, které souzní s naší filosofii a nejraději máme ty, které nás dostávají do přírody. Nic nás totiž neuvádí do vytržení a úžasu tak, jako krásy naší planety.

Výlet do rakouských Alp jsme chtěli podniknout už dýl, pak ale přišla nabídka od brněnského CARentu vzít si s sebou parťáky na cestu v podobě Fordu Tourneo Custom s vestabou Nest od Egoe a stanem iKamper na střeše. Dostali jsme tak skvělou šanci otestovat, jak tato trojka společně funguje na cestách a zároveň šanci téměř nic neplánovat. Proč neplánovat? Protože jeden nikdy neví, na jaká čarokrásná zákoutí narazí. Chce to mít tu svobodu si říct: „Dnes spím zrovna teď a tady! Protože chci!“ A právě tahle volnost nám byla dopřána.

 

 

Jediný daný cíl naší cesty byla horská chata na úpatí Kalkkögel, kde naše kamarádka vyvařuje nejlepší dobroty horalům a poutníkům. Na naše dobrodružství jsme měli pět dní a dost náladovou předpověď počasí. První večer jsme si našli místo mezi rákosím a smrčím na břehu jednoho z jihočeských rybníků. Náš večerní piknik okukovaly jen zvědavé labutě a kapři dělali kruhy na hladině. Červené víno a praskající oheň zabarvili tváře a víčka těžkla. Přišel čas rozdělat stan a zalézt do spacáku. Ještě, že to jde tak rychle. O ranní budíček se postarali rybáři. Ale vůbec to nevadilo. Paprsky už docela hřály a nám škrundalo v břiše. Chvíle otestovat vaření v Nestu. Zvládli jsme vajíčka pro nás i pro rybáře, ufiltrovali jsme si kávu a s dobrou náladou vyrazili dál směr rakouské Alpy.

 

 

Cestou jsme si střihli koupačku u Mondsee a německé preclíky, aby nás před Innsbruckem překvapil prudký déšť a trochu znejistěl naše horské stoupání, to však s sebou přineslo slunce. Cesty se postupně zužovaly a měnily z asfaltových na štěrkové. Čím výš jsme se dostávali, tím stoupala i míra našeho úžasu. Horské bystřiny, nejzelenější kapradí, krávy s velkými zvonci na krku nám nakukovaly do auta a hřebeny hor postupně mohutněly. Zaparkovali jsme u spodní chaty a se soumrakem v zádech začali stoupat k našemu cíli. A co nás tam čekalo? Vřelý úsměv naší Markétky a útulno. Kachlová kamna, dřevěné lavice, výšivky hor na zdech a na stole nám přistály rakouské knedlíkové variace a pivo. Nevím, jak tvrdě spí dudek, ale jestli hodně, tak jsme spali přesně tak.

 

 

Budíček ve stanu tentokrát nezařídili rybáři ale krávy a jejich zvonce. Jsou chované pro maso, a tak se celé léto volně pasou na kopcích. Zuby vyčistit v potůčku, snídaně na chatě a vzhůru na túru. Po dvou hodinách funění do kopce se v dolíku před námi vylouplo horské jezírko. Protože sprcha je to jediné, co jsme v autě neměli, a na chatě nebylo dost vody kvůli suchému létu, naivně jsme doufali v koupel. Chladná voda řezala jako žiletky a okolní kopce se halily do mraků.

 

 

Předpověď hlásila na odpoledne déšť a bouřky. Raději jsme plavání odložili na příště a pokračovali ve stoupání. Po hřebeni jsme pokračovali ještě pár kilometrů dál, abychom pak přešli nad vedlejší údolí. Pěšina po vrstevnici nás vedla do míst plných borůvek, brusinek a bečících ovcí. Slibovaný déšť nás zastihl těsně u chaty, kdy už byl spíš příjemným osvěžením. Ráno jsme si na rozloučenu dali kaiserschmarrn a pomalu se ztratili v husté mlze. Chtěli jsme zůstat na další toulky, ale už odpoledne mělo přijít sněžení.

 

 

V Innsbrucku jsme se zastavili na oběd a odpolední kávu. Déšť však přidával na intenzitě, takže procházka městem nás zase až tak nelákala. Vrátili jsme se do tepla a sucha auta a jeli dál. Azurově modrou vodou nás uhranulo Achensee. Kolem kopce a lesy, na jezeře výletní parníky a nad námi ocelový strop mraků a neustávající déšť, který měl trvat další dva dny. Nakonec jsme se rozhodli krásné, ale deštivé Rakousko opustit. Prostřídali jsme se za volantem, abychom nepodlehli únavě a zamířili na jižní Moravu.

 

 

Další ráno jsme začali smaženicí a bylinkovým čajem a uvědomili si, že nám ani nemusí být líto, že jsme v Rakousku nezůstali. Na horách opravdu nasněžilo, všude jinde pršelo a ve výsledku každý kout přírody má své kouzlo, pokaždé a pro každého jiné.